Zlatí hoši z Brna 2024
Českolipští lenochodi dopsali po 6 letech pohádku zlatou fixou. Pohár pro mistry Česka a Slovenska v pIšQworkách míří na Českolipskou.
Prolog
Mistrovství škol v piškvorkách se tento školní rok konalo pošestnácté, my se ho pravidelně účastníme již od primy, a každý rok je o našem týmu alespoň nějaká zmínka na stránkách školy. Ale letos ticho po pěšině... Slehla se snad po Českolipských lenochodech zem?
Ne tak úplně! Největší piškvorkový turnaj na světě se samozřejmě ani letos nemohl obejít bez naší účasti, k jedné citelné změně od minulých let však přece jen došlo, na pozici druhého náhradníka vystřídal Toníka Fikrleho Štěpán Voda. A druhou změnou byla naše očekávání, neboť ta se za ta léta vyšplhala až na republikovou úroveň, proto tedy žádný článek o tom, že jsme vyhráli Prahu 9. Takže rychlé shrnutí: Oblastní turnaj jsme ovládli poměrem 106-14 a z krajského kola postoupili do Grandfinále z druhého místa po prohře 7-13 ve finále s Mensou. Historicky druhá výprava na konec světa mohla započít...
Přednost z Prahy
První trable nastaly již při nákupu jídla na pražském hlavním nádraží. Skupinka vedená Štěpánem se vybavena mou slevovou kartičkou vydala do Burger Kingu, jenže obsluha nevěnovala nikomu sebemenší pozornost, a nezbývalo tak, než si vyplakat srdíčko na internetových recenzích a na cestu daleko od civilizace se vydat s prázdnými žaludky.
Existuje-li na světě něco, co se nikdy nezmění, je to místo konání Grandfinále (FSS MUNI), ale hlavně naše záliba v dělání vtipů na Brno. Úkolu najít metro se letos zmocnil Štěpán vyzbrojen vodní pistolkou, avšak ani ta nepomohla, a pátrání skončilo neúspěchem. Další problém nastal při přecházení silnice, při němž auto zastavilo mimo přechod, aby nás nechalo přejít. Tomuto zvláštnímu dopravnímu předpisu jsme začali říkat přednost z Prahy. (Mnozí by mohli namítat, že v pěší zóně mají chodci přednost kdekoliv v republice, toto vysvětlení ale nikdo z naší výpravy neuznává.) Následovala návštěva tradiční brněnské restaurace McDonald's, v níž se již dříve zmíněná vyhladovělá skupinka dobrodruhů konečně dočkala vytouženého burgeru. Chybět nesměla ani fotečka u brněnského ''orloje'', jehož okolí lemovaly vánoční trhy. Na nákup místních komodit už ale nedošlo, neboť nás tuhá moravská zima zahnala na ubytování, kterým bylo již osvědčené studio z loňska. Vzhledem k absenci hromady polštářů v kumbálu letos bohužel nedošlo k hromadné polštářové bitvě, a tak nezbývalo než se spokojit s povídáním si. Za budík na ráno byla zvolena píseň ''zas ti mušketýři'' z nedávného představení Tři mušketýři, protože ale zvonil v zabijáckých 6:00, využil situace pan profesor Hrnčíř a začal nás probouzet všelijakými vypalovačkami, o nichž nikdo z nás nikdy dříve neslyšel.
Kolečko ergo sum
Když se všichni za hudebního doprovodu dostali z postelí, vydali jsme se na lov potravin do nedalekého obchodu, a poté již rychle na FSS, turnaj startoval v 8:00. Na úvodní prezentaci nám bylo mimo jiné oznámeno, že turnaj, stejně jako loni, probíhá švýcarským systémem na 8 kol. (Jedna velká skupina, za výhru získá tým 2 body, za remízu 1, za prohru 0, přičemž v každém kole spolu hrají týmy se stejným počtem bodů.) Dále se udělalo krátké hlasování mezi hráči o tom, zda je oblíbenějším symbolem křížek, anebo kolečko. Anketa překvapivě nedopadla nikterak těsně, křížek zvítězil na plné čáře.
První kolo s týmem Risk je zisk! z Gymnázia Bruntál neznamenalo žádný problém a skončilo pohodovou výhrou 18-2, naopak druhé kolo přineslo velice nepříjemného soupeře, totiž tým Gumkáči z Gymnázia Jána Hollého v Trnavě. Tento tým v krajském turnaji vyřadil loňské vítěze Grandfinále, a panovaly i názory, že by po nich mohl převzít žezlo. Svou kvalitu dokázal i za hracími archy, avšak i přes rozpačitý start se nakonec podařilo dostat situaci pod kontrolu a zvítězit 13-7. První z velikých hrozeb byla zažehnána.
Radost ale netrvala dlouho, hned ve 3. kole totiž přišlo klopýtnutí s dosud neznámým domácím družstvem. Zápas se odehrával na 1. stole, pro nějž je specifická hra na tabletech, aby se duely daly rozebírat. Pokud jste však hráč, jistě mi dáte za pravdu, že hraní na tabletě po mnoha a mnoha duelech odehraných na papíře není žádný med. Zápas nakonec skončil remízou 10-10, čímž se nám Mensa přiblížila na rozdíl 1 bodu (V 1. kole totiž překvapivě padla.) Před obědem jsme ještě zapsali dvě výhry proti týmům z Ostravy a Brna.
Sladká pomsta s příchutí lasagní
S průběžným prvním místem byl po 5 kolech podáván oběd. Od loňského řízku s bramborovým salátem došlo ovšem k výraznému pohoršení. Lasagne byly připálené, tortilla naplněná jen z poloviny... Slovy pana profesora Hrnčíře ‚‚příšernej oběd za příšerný peníze‘‘ ale místo v žaludku přece jen zaplnil, a na nás čekal rozhodující zápas proti odvěkému pražskému rivalovi, Mense. Podpořit na souboj o Prahu nás přišel i jeden z absolventů našeho gymnázia žijící v Brně, jenž zahlédl příspěvky na instagramu pana profesora Hrnčíře a neváhal vydat se za námi. Tímto ho zdravíme a děkujeme za podporu.
Jak bylo zmíněno výše, měli jsme na Mensu 1bodový náskok. Protože ale výhra dává 2 body, prohrát by znamenalo ztrátu vedení a tím i nadějí na vítězství v turnaji. Mensa svou kůži rozhodně nechtěla dát zadarmo. Favorité turnaje, jejichž mladší tým o den dříve zvítězil v kategorii základních škol, a kteří nás letos již jednou porazili, začali ve velkém stylu, když jsme po mém solidním výkonu rychle prohrávali 0-4. Tím se ale výčet radostných událostí pro Mensu pomalu chýlí ke svému konci, její nejlepší hráč se vyplácal na mě, a ostatní členové týmu tak měli jednodušší práci. A ač nejtěsnějším možným výsledkem, nejdůležitější vítězství roku, a zároveň první výhra s Mensou od krajského turnaje 2022, bylo na světě.
Po cenném skalpu následoval oddechový zápas s týmem Z Hlubin, reprezentující Žďár nad Sázavou. Ač lidsky byli velmi sympatičtí, tak jejich herní projev už tolik sympatický nebyl, a ač neradi, nadělili jsme jim kanára 20-0. Touto cestou se za celý náš tým hluboce omlouvám.
Poslední kolo se již neslo ve znamení oddechu, 3bodový náskok na druhou Mensu znamenal, že naše vítězství již nikdo nemůže ohrozit. S vyklidněnou myslí se k vítězství 14-6 dokráčelo hladce, a pomalu a jistě začala převládat slavnostní nálada. Vítězství je doma!
Na zdravíčko!
A skutečně bylo! Putovní pohár, velkolepý potlesk, hromada fotek, poukazů a věcných cen... Všechno, o čem se nám v primě, kdy jsme na lavičce u skříněk vymýšleli onen název ''Českolipští lenochodi'', o němž nyní ví celý piškvorkový svět, ani nesnilo. Naše jméno bude již navždy napsáno na putovním poháru.
Ta pravá velkolepá oslava ale nastala až ve vlaku cestou domů, a to nikoliv z naší iniciativy. Po příjezdu do Pardubic nastoupil totiž na palubu jistý spoluobčan, soudě podle intonace a barvy hlasu něco oslavoval již od brzkého rána, a s plechovkou v ruce pokynul směrem k poháru a jal se křičet ''Nagano''. Což o to, pro nás toto vítězství bylo něco jako Nagano, avšak jeho přítomnost ve většině z nás stejně nevzbuzovala nadšení. Jedinou výjimkou byl Štěpán, jenž se ihned chopil příležitosti a začal si s pánem povídat. Ten nám na oplátku zazpíval, všichni jsme se smáli a zábava by určitě pokračovala, kdyby nepřišel průvodčí a neprovedl revizi jízdenek. Ukázalo se totiž, že náš nový kamarád ze všeho toho zpěvu pozapomněl na koupi dokladu, navíc jeho hudební představení u porotců (čtěte ostatních cestujících) propadlo natolik, že odcházeli do jiných vagonů... Vlak tak mimořádně zastavil uprostřed pole (v Pečkách) a pán byl vysazen. A rázem bylo po oslavách...
P.S. Fanoušci Snídaně s Novou jistě zaregistrovali, že jedním z posledních hostů byl piškvorkový tým Mensy. Protože mě velice ranilo, že Nova upřednostnila Mensu před námi, pokusil jsem se dovtípit, čím to bylo. Závěr z odpovědi pIšQworek je takový, že se návštěva domlouvala předem, a jednoduše se tak nějak čekalo, že Mensa turnaj ovládne. Tak třeba příště se i my dostaneme do některého z televizních vysílání...
Playlist a galerie
Žádná akce se samozřejmě neobejde bez hudby a fotek. Chcete-li se ráno vzbouzet jako mistři pIšQworek, zkuste si na budík nastavit některou z ranních vypalovaček pana profesora Hrnčíře (Poslech je na vlastní nebezpečí.):
