Pohádka o jednom velkém vítězství s hořkosladkým bronzovým koncem

Od oblastního turnaje uplynul nějaký čas a my se tak po několika dalších týdnech usilovného tréninku (kterým jsme si znepřátelili polovinu učitelského sboru) mohli vydat na Arcibiskupské gymnázium na krajské kolo pišqworkového turnaje.

Před začátkem turnaje jsme si stanovili hlavní cíle:
1. Zkusit se dostat na Grandfinále do Brna, kam postupují první dva týmy.
2. Zkusit neudělat ostudu naší škole.
3. Bonusový úkol: Pozdravit paní profesorkou Svobodovou, díky které umím(e) říct francouzsky alespoň ''Je ne sais pas'', která nově učí právě na této škole.

Změny v sestavě?
Žádné výrazné změny jsme neudělali. Jediné, co přibylo, byl Tonda Fikrle (Fikča), neboť nám bylo doporučeno vzít s sebou alespoň jednoho náhradníka. Protože ale sestava musela být stejná pro všechny zápasy, jediné, na co byl Fikča použitelný, bylo vymýšlení různých důvodů, proč jel s námi. Osobně jsem favoritem označení ''motivační expert'' anebo ''kondiční trenér''. To druhé se nejvíce projevilo po 5. kole, kdy nám, ''s ohledem na zachování naší kondice'', odmítl dojít do McDonaldu pro jídlo, za což si sice vyslechl z úst celého týmu velké množství nadávek a výhružek jeho výměnou za druhého náhradníka, nakonec se ovšem jeho trenérská metoda ukázala jako správná, neboť jsme hladoví porazili favority turnaje. Ale o tom za chviličku.

Zápasy
Postup ze skupin do play-off se hned na začátku ukázal jako nereálný, neboť se hrál švýcarský systém (Body vycházejí z počtu poražených týmů. 2 body jsou za
výhru, 1 bod za remízu a 0 bodů za prohru. Nasazení do dalších kol probíhá podle počtu uhraných bodů, tzn. Hrajete většinou s týmem se stejným počtem bodů, případně rozhoduje skóre jednotlivých hráčů). To nám na jednu stranu zaručilo, že odehrajeme všech 7 zápasů, na stranu druhou to znamenalo, že čím budeme lepší, tím lepší budou naši soupeři.

V prvních dvou zápasech se žádný problém nevyskytl. Národní hrdiny z Akademického gymnázia jsme díky mojí výhře 3-1 a Vojtově 4-0 přehráli 12-8. Se Štolou A jsme sice zápas nerozehráli nejlépe a prohrávali jsme 0:6 (vliv na to mohlo mít i to, že se jejich kapitán nejspíše snažil zvýšit naši náklonnost k němu, např. tím, že mě oslovoval ''ty můj kluku'', přičemž ho neodradilo ani to, když jsme mu sdělili, že je nám 14), ale poté jsme se probrali a díky Vítkovi aVojtovi, kteří vyhráli 4-0, jsme vyhráli 14-6. 

Ve 3. kole ale přišlo klopýtnutí, které nás stálo postup, ačkoliv o tom jsme ještě nevěděli. Hráli jsme s Mensou B a za průběžného stavu 9-9 jsme potřebovali, aby Ondra vyhrál. Ten bohužel neunesl tlak situace a hru prohrál, a my jsme si tak mohli odškrtnout první (a zároveň poslední) prohru v tomto roce, těsně 9-11. Po tomto zápase se nálada v týmu zhoršila.

Zlepšit ji měl zápas s Mašťáky z Gymnázia Christiana Dopplera. Tito soupeři zvolili taktiku zastrašování a před zápasem nám jeden z nich oznámil, že v případě naší výhry budou nuceni prodat naše ledviny na černém trhu. Jiný člen týmu ho ale umravnil tím, že za takhle malé děti nic nedostane, a tak se nebylo čeho bát. Opět jsme hráli těsný zápas, průběžně 9-9 a Ondra opět poslední partie. K překvapení všech získal vyhranou pozici, soupeř ale reklamoval uplynutí 20 minut a tudíž remízu. Když jsme ale řešili situaci s rozhodčím, dal za pravdu nám s tím, že výhra>čas a přiznal nám výhru 11-9.

Po tomto zápase jsme si střihli již druhou odvetu s Uhelným skladem, kde jsme hlavně díky Danově a Vojtově výhře 4-0 zvítězili 13-7. A teď to mělo přijít. Dosud neporažená Mensa A, která pro porovnání porazila Mensu B, se kterou jsme prohráli 9-11, 17-3 a dosud vedla turnaj poměrem 83-17. Když nás soupeři viděli, nabídli nám prohru 4-16 bez boje, od čehož následně odstoupili s tím, že nás porazí větším poměrem. Tady se ale Mensáci přepočítali a všimli si toho brzy, když se od 2 papírů ozvalo, že jsme vyhráli.

Rázem bylo jejich sebevědomí totam a postupně přestali klást odpor. Neuvěřitelná výhra 12-8, díky které nás Fikča začal objímat na pódiu před celým sálem, čímž rozhodně porušil náš druhý cíl. Radost ale vystřídalo zklamání. K postupu jsme totiž potřebovali ještě klopýtnutí Mensy B proti domácí Armádě krále Davida, nebo alespoň výhru o malý počet bodů. Jenže Mensa B nedala králi Davidovi vůbec žádnou šanci a jeho armádu vyškolila poměrem 18-2 a předehnala nás díky skóre.

Rázem nebylo o co hrát. Uhelný sklad prohrál s Mensou B 4-16 a my tak za jakýchkoliv okolností měli brány do Brna uzavřené. Hlavní cíl číslo 1 byl tedy
nesplněn. Výkon v posledním kole proti týmu Chytrej a 5 blbců z Gymnázia Christiana Dopplera tak byl značně odfláklý a stačil jen na remízu 10-10.

Umístění
Ačkoliv 3. místo lze považovat za úspěch, neudělá vám to úplně radost poté, co bojujete o postup dál. Navíc se nám nepodařilo splnit ani jeden ze tří cílů (paní profesorku Svobodovou se nám po několika hodinách už vážně hledat nechtělo), což také úplně nepotěší.

I tak jsme ale snad nezklamali a pokud budeme trénovat až do září, což jsme si určili jako plán, tak věříme, že to příští rok vyjde a do Grandfinále se podíváme.

Poděkování
Děkujeme všem, kteří nám věřili, za rok se do Brna určitě dostaneme. Speciálně děkujeme Petrovi Pokornému, jakožto nejlepšímu 2. náhradníkovi, kterého jsme mohli mít, ačkoliv nenastoupil k žádnému zápasu, nejel s námi na žádný turnaj a neodehrál za tento rok jedinou hru pišqworek.

Dále děkujeme Ing. Lucii Strmiskové za publikaci článku, který jsem napsal, když jsem se měl učit na její písemku (v pololetí se nedá propadnout).

Antonín Sadil, 4.B