Nevíte, jak strávit ředitelské volno?

Máte strach, že se budete v průběhu ředitelského volna nudit? Zastavte se ve školní knihovně a půjčte si některou z nových knih, které se koupily v lednu.

Pokud vás zajímá historie, přečtěte si Neskutečný příběh Anežky České od Terezy Dobiášové s krásnými ilustracemi Petra Nikla. K převyprávění životního příběhu sv. Anežky autorku přinutila otázka, co vedlo dceru českého krále Přemysla Otakara II., o jejíž ruku žádal sám císař, k rozhodnutí vzdát se světské moci, tělesné lásky a stát se jeptiškou. Příběh, který Tajemství vypráví, stojí na půdorysu dochovaných historických faktů. Nahlíží 13. století jako období protichůdných mocenských i duchovních proudů, v jehož centru stojí Anežka: nejdřív jako osamělé dítě putující po evropských dvorech, později jako dívka, s hlavou popletenou rytířskými mýty, zrazovaná a přesto toužící po lásce a naplnění - zároveň ale i dívka vědomá si vlastní zodpovědnosti - vůči své rodině a zemi. Možná, že její život skrýval tajemství, které by křesťanské legendy nedovolily vyprávět.

Nově si můžete půjčit i knihu egyptologa Miroslava Bárty Sedm zákonů: jak se civilizace rodí, rostou a upadají? Žijeme v epoše, která nemá obdoby? Je náš svět tak unikátní, jak si myslíme? A budeme první civilizací, která poroste věčně? Nebo je vše prostě jinak a jsme jen dalším kamínkem do mozaiky příběhů člověka na tomto světě? Správná odpověď je pravděpodobně ano i ne. Naše civilizace, úroveň technologií a znalostí obecně, vyspělost komunikací a lékařské péče i míra blahobytu mluví samy za sebe. Stejně tak ovšem můžeme pozorovat, že podobně jako v minulosti i dnes čelíme dobře známým výzvám, jakými jsou nárůst byrokracie, fungování či selhávání elit, role společenské smlouvy i lídrů, nadbytek nebo naopak chybějící zdroje energie, ekonomické krize nebo (ne)schopnost přizpůsobit se proměnám přírodního prostředí. Objevují se i zcela nové výzvy jako například svět zahalený do globální komunikace, sociální sítě, kvanta informací, rozpor mezi nashromážděnými poznatky a skutečným poznáním, lidská schopnost masivně měnit své přírodní prostředí a mnohé jiné. Kniha nabízí možnost podívat se na dnešní svět jako součást dlouhé časové řady dějin, procesů i dílčích událostí, jejichž charakteristiky prozrazují, že existuje sedm univerzálních zákonů, kterým podléhají všechny civilizace.

Máte radši beletrii? Zkuste nový román Milana Kundery Nevědění. Česká emigrantka Irena žije ve Francii od svého útěku z Československa po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. V roce 1989, kdy sametová revoluce svrhne vládnoucí Komunistickou stranu Československa, se Irena po dvaceti letech života v emigraci rozhodne vrátit do svého domova. Během cesty se náhodou setkává s Josefem, kolegou z emigrace, který byl v Praze krátce jejím milencem. Román podává jímavý obraz lásky a jejích projevů, což je téma, které se v Kunderových románech opakuje. Román zkoumá pocity vyvolané návratem do vlasti, která přestala být domovem. Přetváří tak odysseovské téma návratu domů.Vždy se domníváme, že naše vzpomínky se shodují se vzpomínkami milované osoby, že jsme prožili totéž. Ale to je jen iluze. Na druhou stranu, co můžeme očekávat od naší slabé paměti? Zaznamenává jen "bezvýznamnou, nepatrnou částečku" minulosti, "a nikdo neví, proč právě tento kousek, a ne jiný". Žijeme své životy utopené v obrovském zapomnění, což je skutečnost, kterou odmítáme uznat. Jen ten, kdo se po dvaceti letech vrátí, jako Odysseus vracející se na rodnou Ithaku, může být oslněn a ohromen. Nevědění, předposlední román Milana Kundery napsaný francouzsky, vychází poprvé v českém překladu Anny Kareninové. S doslovem Sylvie Richterové.

Prozaická prvotina Nikdo o tom nemluví americké básnířky Patricie Lockwood je silnou výpovědí o naší současnosti, kterou pohání a formuje náladový svět sociálních médií – ona hyperrealita, zakusující se do vlastního ocasu, jež svou demokratizací hlasů ve veřejném prostoru, relativizací a vyprázdněností pojmů ovlivňuje události ve skutečném světě. Kniha je rozdělená na dvě části, které jsou svým zaměřením diametrálně odlišné, kladou proti sobě svět reálný a virtuální. Ve skutečnosti představují jin a jang, spojené nádoby, dvě strany jedné mince. Ta první líčí život a myšlenky hlavní hrdinky, kterou bychom nejspíš označili nálepkou influencerka. Jsou to střípky skutečných událostí, jejich reflexe v nových médiích a úvahy, jimiž hrdinka komentuje dění kolem sebe. Ve druhé části se perspektiva mění: sestra hrdinky čeká dítě postižené Proteovým syndromem, které nemá šanci na dlouhodobé přežití. Vše se smrskne na nemocniční pokoj, na hluboké prožívání přítomnosti, snahu zachytit, vnímat a do paměti vtisknout každou vteřinu. To vše nám zprostředkovávají citlivé niterné postřehy, tolik kontrastující s přepjatou bombastičností hrdinčina virtuálního světa.

Železný vlk od Siri Pettersenové je poutavé fantasy se staroseverskými kořeny, pojednávající o krvi, touze a závislosti. Představ si, že objevíš tajemství, po němž prahnou ti nejvlivnější. Něco z jiného světa. Něco natolik mocného, že to může změnit vše. Tvou zemi. Tvůj život. Tvé srdce.Devatenáctiletá Juva nenávidí krvezpytkyně, které se těší všeobecné úctě pro své jasnovidecké schopnosti, a přitom jsou jen nenasytnými podvodnicemi využívajícími lidské bázlivosti a důvěřivosti. Juva je zná až moc dobře, ke krvezpytkyním totiž patří i její rodina a ona sama přísahala, že se nikdy nestane jednou z nich. Když ale rodinu napadnou vardari, záhadné a mocné nestárnoucí bytosti, zaplete se do honby za dědictvím svého rodu — temným tajemstvím, které kdysi změnilo svět a nyní ho může přetvořit znovu. Aby Juva překonala svůj odvěký strach, musí se postavit čelem k potlačené vzpomínce z dětství, ke chvíli, kdy poprvé spatřila ďábla. Železný vlk je prvním dílem trilogie Vardari, kterým začíná samostatný příběh z prostředí oceňované série Havraní kruhy.

V thrillerově laděném románu Delphine de Vigan Děti nade vše nahlédneme do dvou odlišných světů. V prvním kralují hvězdy internetu a mezi nimi hrdinka příběhu Mélanie, kterou vidina slávy a zisku pomalu vzdaluje od jejích nejbližších a reality vůbec. Ve druhém žije její protiklad Clara, dříč kriminalistického týmu, která je znepokojená zneužíváním dětí v digitálním prostoru. Sledujeme poutavý příběh, v němž hrají roli moderní fenomény doby, sociální sítě, virtuální realita, otisky každého z nás, a s jeho postavami s neklidem zjišťujeme, že se za ně platí vysoká cena. Autorka překvapivě zavede čtenáře i do nedaleké budoucnosti po roce 2030. Jaká asi bude?

 

Po dvaceti pěti letech vychází zcela nový překlad deníku Anne Frankové. Poprvé v češtině s názvem Zadní dům, který svému dílu zamýšlela dát sama jeho autorka.

Deník v dopisech si Anne Franková vedla od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Psala si ho jen pro sebe až do chvíle, kdy na jaře 1944 vyslechla z vysílání londýnského Rádia Oranje projev nizozemského exilového ministra školství. Vyzýval, aby lidé po skončení války shromáždili a zveřejnili všechna svědectví o utrpení nizozemského lidu za německé okupace. Jako příklad uvedl mimo jiné deníky. Pod dojmem tohoto projevu se Anne Franková rozhodla, že po válce vydá knihu. Základem k ní měl být její deník.

Anne si k tomu 29. března 1944 zapsala:
Milá Kitty,
včera večer mluvil v Rádiu Oranje ministr Bolkestein o tom, že po válce bude uspořádána sbírka deníků a dopisů z téhle války. Samozřejmě se hned všichni vrhli na můj deník. Vždyť si představ, jak zajímavé by bylo, kdybych vydala román Zadní dům. Už jenom z titulu by lidé měli dojem, že je to detektivka.

Od května 1944 začala deník přepracovávat a přepisovat, zanášela do něj opravy, vynechávala pasáže, které nepovažovala za dostatečně zajímavé, a jiné po paměti připisovala. Současně pokračovala v psaní původního deníku (badatelé ho později nazvali verze A – na rozdíl od přepracovaného deníku, který se označuje jako verze B). Poslední zápis Anne Frankové je z 1. srpna 1944. Již 4. srpna všech osm obyvatel úkrytu zatkla tzv. zelená policie. Pomocnice ve skrývání Miep Giesová s Bep Voskuijlovou Anniny zápisky hned v den zatčení odnesly do bezpečí. Miep Giesová je uložila v zásuvce svého psacího stolu, a až když se potvrdilo, že Anne věznění v koncentračním táboře nepřežila, předala je, aniž je četla, Anninu otci Ottovi Frankovi. Otto Frank se po zralé úvaze rozhodl, že splní přání své zemřelé dcery a zápisky vydá knižně. Za tím účelem sestavil z obou Anniných verzí, původní (verze A) a vlastnoručně přepracované (verze B), zkrácenou třetí verzi (C). Aktuálně po celém světě vydávanou, autorizovanou verzi připravila z pověření basilejského Fondu Anne Frankové německá spisovatelka a překladatelka Mirjam Presslerová. Převzala Frankův výběr záznamů z verze C a doplnila jej pasážemi z deníkových verzí A a B.

Nový, celkem už třetí překlad deníku do češtiny, pořídila Magda de Bruin Hüblová. Vrací se k názvu, jejž si Anne pro svoji zamýšlenou knihu přála a s nímž vychází deník v nizozemštině. Ke svému pojetí překladu napsala Magda de Bruin Hüblová: „K deníku Anne Frankové lze při překládání přistupovat dvěma způsoby: jako k dokumentu, což vyžaduje co nejpřesnější překlad, nebo jako k literárnímu dílu, což umožňuje jisté uhlazení textu s ohledem na mladé čtenáře. Protože se nový překlad má stát součástí souborného vydání díla Anne Frankové, v němž poprvé v češtině vyjdou i autentické, ,neučesané‘ verze A a B, přiklonila jsem se k první možnosti. Můj překlad tak zachovává víc než předchozí české překlady zvláštnosti předlohy.“

Annelies Marie FRANKOVÁ (12. června 1929 – únor 1945) v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot emigrovala z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina skrývala v zadní části domu, který patřil otcově firmě, aby unikla pronásledování Židů. Dospívající Anne si psala od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a na území dnešního Polska, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec Annin deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků, zdramatizován a zfilmován. Toto vydání přináší nový překlad do češtiny.