V srpnu já i kamarádi listujeme v knihách rádi
Film Václava Marhoula Nabarvené ptáče, který bude mít premiéru 12.9., je v současnosti nejprobíranější událostí na naší kulturní scéně, protože se jako první český film po 25 letech probojoval do hlavní soutěže na filmovém festivalu v Benátkách. Marhoul se inspiroval stejnojmennou knihu anglicky píšícího autora polského původu Jerzyho Kosinkiho, kterou si nově můžete půjčit i v naší školní knihovně.
Žil byl v jednom velkém polském městě malý kluk. Bylo mu šest let a psal se rok 1939. Vystrašení rodiče poslali své dítě na venkov, aby tam válku v nějaké náhradní rodině v bezpečí přečkalo. Snědý kluk s černými vlasy a tmavýma očima, podezřelý z toho, že je Žid nebo Rom, není však nikde vítán. Je symbolem nepřítele německé říše a pověrčiví venkované v něm vidí vyslance zla, který k sobě přitahuje smůlu a neštěstí.
Nadčasové poselství o osamělém putování a útrapách malého židovského chlapce za druhé světové války nabývá dnes na ještě větší aktuálnosti. Nedávné události v Evropě – migrační krize, šíření xenofobních předsudků a nenávisti bez znalosti faktů – ještě umocnily naléhavost jeho sdělení.
Tématikou druhé světové války a šoa se ve svém autobiografickém románu Je-li toto člověk zabývá italský chemik a spisovatel Primo Levi.
Čerstvě dostudovaný chemik Primo Levi, kudrnatý mladíček s nesmělým pohledem, je v prosinci 1943 zatčen a krátce na to transportován do Osvětimi, kde ho vězní až do osvobození tábora dne 27. ledna 1945.
Na stránkách, které napsal brzy po svém návratu k rodině, podává svědectví o hromadném šílenství, zvrácených ukrutnostech, proradnosti, tuposti, o nejstrašlivějších činech, jichž jsou lidé – a jen oni – schopni. Ale také o lidském sblížení, soucitu, odvaze, přátelství a nezdolnosti. Vypráví hlasem jasným, pevným a něžným, bez nenávisti i sebelítosti. Daří se mu cosi zázračného: v každém vězni, který se objeví na stránkách jeho knihy, ať už je to häftling nebo múzlman anebo kápo, poznáváme kohosi blízkého. A naučíme se ho chápat.
Ti lidé v nás podnítí touhu žít dobře a čestně. Probudí naše lepší já.
„Znovu a znovu mě ohromuje, jak nelidští dokážou být lidé k sobě navzájem.“
„Lidské nestvůry existují, ale je jich příliš málo, než aby byly opravdu nebezpečné. Nebezpečnější jsou obyčejní lidé, funkcionáři ochotní uvěřit a jednat, aniž by zapochybovali.“
Smutnou, i když ne příliš překvapivou zajímavostí je, že jak Kosinski, tak Levi ukončili život vlastní rukou.
V čase právě proběhlého pochodu Prague Pride bijí zastánci tradiční rodiny na poplach a bojí se o dosud výsostná práva bílého heterosexuálního muže. Ať s nimi souhlasíte, nebo ne, je smutnou statistikou, že se v Česku rozvádí téměř polovina manželství, každé druhé dítě je nemanželské a každé páté dítě dokonce žije v neúplné rodině, kde je přítomen jen jeden z rodičů. O tom, jaký bude mít tato demografická situace vliv na psychiku současné generace dětí, se vedou diskuze mezi laiky i odborníky a toto téma je také ústředním tématem nové knihy Petry Hůlové Zlodějka mýho táty.
V tomto románu nesnáší desetiletý Miky střídavou péči, nové sourozence a mobilové dny macechy, co podle Mikyho jemu a jeho bráchům ukradla tátu. Naštěstí existuje virtuální platforma plná reálných vrstevníků v podobné situaci a ve společném přesvědčení, že mají právo vyklouznout ze střídavé pasti. Mikiho sebelítost v nebezpečném koktejlu s odhodláním zvrátit situaci za každou cenu vede k nezvladatelné nenávisti, jež systematicky ničí život a veškeré vztahy především jemu samému. Nejde se s knihou neptat, kde začínají a končí naše práva na cokoliv, či jak komplikované břemeno vztahů dokážeme unést. Petra Hůlová opět suverénně vládne slovem, ve svém světě na prahu katastrofy klade čím dál nepříjemnější otázky a rozhodně nenabízí jednoznačné odpovědi.
V naší zemi se ale nemění jen struktura rodiny, ale dramatickou proměnou prochází i český jazyk. Tuto proměnu se v knize se sympatickým názvem Hacknutá čeština 2.0: neortodoxní slovník dnešní mateřštiny pokusili zmapovat Martin Kavka a Michal Škrabal.
Slýcháme je kolem sebe – poletují v tramvajích a hospodách, sociální sítě je milují a některá to dotáhla až do médií. Novotvary jsou nejpádnějším důkazem, že čeština žije a každým dnem se mění. Díky této knize budete nejen chápat, „o čem je to vlastně sakra řeč“, ale taky se královsky pobavíte.
Hacknutá čeština přináší výběr toho nejlepšího, co Martin Kavka za deset let sesbíral v internetovém slovníku Čeština 2.0. Společně s lexikografem Michalem Škrabalem vybral více než 3 000 novotvarů, které jsou živelnými svědky naší doby. Ať už se týkají alkoholu, politiky, sexu či jakékoli jiné stránky života, všechny je spojuje láska k češtině a radost z její hravosti. V knize si také přečtete zpovědi osobností, pro něž je mateřština pracovním nástrojem i vášní: od břitkých postřehů bohemisty Jiřího Marvana po desatero nekorunovaného krále českého Twitteru Petra Kukala.
Jak Arthur Conan Doyle přišel na Sherlocka Holmese? Mohl vůbec existovat tak neuvěřitelný člověk jako Arsene Lupin? Byl skutečný Dracula tak hrůzostrašný jako jeho románový dvojník? Když nás autoři vtahují do nejbláznivějších dobrodružství, je jejich představivost bezbřehá. Kam ale na své nápady chodí? Dobrodružství Robinsona Crusoea se údajně nápadně podobají trampotám muže jménem Alexander Selkirk. Alexandre Dumas se prý hodně zajímal o osudy jistého Françoise Picauda, jenž byl nespravedlivě uvězněn na základě smyšleného udání a byl pevně rozhodnut, že se pomstí – stejně jako hrabě Monte Cristo…
Ať je to d’Artagnan nebo Maigret, James Bond nebo Tarzan, všechny tyto skoro mytické hrdiny pojí to, že mají předobraz ve skutečných osobách. Nicolas Carreau po nich ve své knize Skutečné životy hrdinů pátrá a čtenářům pak představuje příběhy snad ještě románovější, než jsou ty knižní. Realita soupeří s fikcí a těžko říct, která je barvitější, která je bláznivější, která je neskutečnější.
Ačkoli veleúspěšný seriál Hra o trůny došel na televizních obrazovkách ke svému (bohužel ukvapenému a rozpačitému) konci, knižní předlohu Píseň ledu a ohně už George R.R. Martin zřejmě nikdy nedopíše. Fanouškům této série ale místo toho pro útěchu nově nabízí knihu Oheň a krev: historie targaryenských králů v Západozemí I.
Staletí před událostmi líčenými ve Hře o trůny se rod Targaryenů – ti jediní z dračích pánů, kteří unikli Zkáze Valyrie – usídlil na Dračím kameni. Příběh Ohně a krve začíná u legendárního Aegona Dobyvatele, stvořitele Železného trůnu, a pokračuje přes generace Targaryenů bojujících o tento neblaze proslulý symbol, až po občanskou válku, která jejich dynastii téměř zničila.
Co se doopravdy dělo během Tance draků? Proč bylo tak smrtelně nebezpečné vypravit se do Valyrie po Zkáze? Odkud pocházejí dračí vejce, která dostala Daenerys? To je jen několik z mnoha otázek, na něž najdete odpověď v kronice psané učeným mistrem Citadely a doprovázené desítkami ilustrací Douga Wheatleyho. Do tohoto příběhu jsme mohli letmo nahlédnout už v knihách, jako byl Svět ledu a ohně, ale teprve nyní se před námi spletitá historie Targaryenů odhaluje do posledního detailu.
Oheň a krev, úvodní svazek dvoudílných dějin rodu Targaryenů, představuje ty nejvyhrocenější podoby hry o trůny a nabízí zcela nový pohled na bouřlivou, často krvavou a vždy fascinující historii Západozemí.
Filmoví fanoušci by si určitě měli vypůjčit knihu Tajemství filmové řeči: proč funguje americký film? Kniha amerického scénáristy Jona Boorstina vychází v překladu režiséra Jana Svěráka.
Jaká magie se odehrává ve tmě mezi plátnem a diváky, co vede k tomu, že je film pro tolik z nich tak vzrušující? Autor je přesvědčený, že každý film ve skutečnosti tvoří tři souběžně běžící: „voyuerský“ film (logika filmu), „zprostředkovaný“ (emoční působení), a „niterný“ (prvotní vzrušení, které film vyvolává). V knize tyto prvky zkoumá s využitím svých zkušeností, stejně jako prací slavných filmových tvůrců od Hitchcocka po Spielberga, a ukazuje, jak funguje proces tvorby filmu. Demonstruje, jak tvůrci používají světlo, prostor a zvuk ke stvoření nového světa, popisuje, co z herce udělá hvězdu. Vysvětluje, proč si myslí, že Občan Kane je skvělý film, a co si myslí, že je špatně na závěru Osudové přitažlivosti. Knihu ilustrují filmové fotografie a náčrty filmových technik.
Jaká jiná fotografie může být na přebalu takové knihy než ta s popiskem Here´s looking at you kid?
Zájemcům o filmovou tvorbu doporučujeme také tyto odkazy:
Další informace o knihách najdete v přiloženém souboru.