Králové Proseku jsou v Praze druzí

Do krajského kola turnaje v piškvorkách postoupily dva týmy z naší školy - tým Českolipští lenochodi (Houška Vít, Koníček Ondřej, Koníček Vojtěch, Pokorný Petr, Sadil Antonín, Tsolov Daniel, Fikrle Antonín) a tým Ponožky v sandálech (Vrba Lukáš, Zadák Patrik, Vosmík Vojtěch, Vach Petr, Novák Jakub, Líkař Petr). Českolipští lenochodi obsadili krásnou druhou příčku a postupují do Grandfinále soutěže pIšQworky 2023, které se uskuteční v pátek 8.12. v Brně. Chlapcům moc gratulujeme a budeme jim držet palce v dalším kole.

Co nám o svém obrovském úspěchu napsal člen týmu Antonín Sadil?

Králové Proseka, v Praze druzí

Českolipští lenochodi postoupili do Grandfinále Česka a Slovenska v soutěži pIšQworky. Před začátkem krajského kola bylo mým snem tuto větu napsat, jsem tedy velice rád, že se mi toto přání splnilo. A nyní už k výčtu událostí, které napsání oné věty předcházely.

Vojenský režim

Hráči jakéhokoliv týmového sportu jistě potvrdí, že disciplína je základem ke každému úspěchu. Proto není divu, že o její nastolení se náš kapitán urputně pokoušel. A jeho snaha připomínala spíše týrání - minimálně 200 odehraných her v období mezi oblastním a krajským turnajem, v opačném případě hříšník, který minimální hranici nesplní, platí oběd celému týmu. Nutno uznat, že respekt si tímto krokem Dan rozhodně vylepšil.

Již několik dní před turnajem panovala v týmu napjatá atmosféra. Pomineme-li možnost, že by její příčinou byl Vojta Koníček, jenž se nechává nazývat mistrem poziční hry a jehož ego by s klidem prorazilo strop školy, tak největší problém způsobovala jednoduchá otázka.

Jak porazit Mensu?

Společný nepřítel - Gymnázium pro nadané Mensa, jejíž áčko jsme vloni sice senzačně porazili, ovšem prohrou s jejím béčkem jsme o postup do Brna přišli. To se letos nesmělo opakovat. Po přemítání jsme nakonec kolektivně došli k řešení, že kdo nehraje, neprohraje, a proto bylo domluveno, že v případě možnosti, že by nám Mensa A vycházela do semifinále, jeden ze zápasů skupiny bychom prohráli, čímž bychom neoblíbeného soupeře minuli.

Zápasy

Los k nám byl milý. Zatímco my si vylosovali skupinu A, Mensa skončila ve skupině D. To znamenalo, že v případě postupu do play-off bychom na ni narazili nejdříve ve finále, což nám start do turnaje rozhodně zpříjemnilo.

1. zápasem na programu dne bylo českolipské derby. Chlapci z tercie, jímž tímto zpětně gratuluji k postupu do krajského kola, bojovali, o mnoho bodů nás však neobrali a my si připsali první vítězství 16:4. Zápasy v pořadí 2. a 3. taktéž nebyly nijak dramatické, výhry 16:4 a poté 17:3 nám zaručily první místo ve skupině.

Druhý českolipský tým, Ponožky v sandálech, sice bojoval statečně i proti ostatním soupeřům skupiny, na postup do play-off to však nestačilo. Pokud budou ale chlapci pilně trénovat, třeba jim to vyjde příští rok. Věříme vám.

Klid před bouří: Náš tým vstoupil do čtvrtfinále s trochu citelnější nervozitou. Začali jsme si totiž uvědomovat, že existují docela reálné šance na postup, a byl znát strach, abychom si turnaj nepokazili. Poměrně rychlá výhra 18:2 nás dočasně uklidnila, to už se ale schylovalo k nejdůležitějšímu zápasu roku.

Prosecké derby aneb rozhodující semifinále: GymLit. Těchto 6 písmen nechce student Českolipské vidět jako svého soupeře pro rozhodující zápas o postup. V případě prohry bychom nejen přišli o postup, ale zároveň i o čest. A že o něco vážně jde bylo poznat hned, neboť dokonce i bratři Koníčci byli potichu a soustředili se, což by se dalo klasifikovat jako vzácný přírodní jev. Ač se zápas jevil vyrovnaně, a po 15 minutách bylo k vidění skóre 4:4, GymLiťáci nesli tlak situace o něco hůře než my, a rázem se jim vše sesypalo jako domeček z karet. V tu chvíli jsme my, kteří jsme již nehráli, vítězně pronesli ''Brno'', a věřte, že to je poprvé v životě, co jsem název této moravské osady prohlásil v pozitivním slova smyslu.

Vždy je co zlepšovat: Finále, jak jinak než s Mensou, se neslo v pozitivním a klidném duchu. Ukázali jsme si, že i s nejsilnějším pražským týmem dokážeme držet krok, ale protože se hrálo o pohár, musel po remíze 10:10 následovat duel kapitánů, v němž Danův soupeř, nově už náš kamarád, bohužel naplnil roli favorita. I přesto jsme odcházeli s úsměvem na tváři. Cíl splněn, uvidíme, jak se dokážeme poměřit s nejlepšími týmy z Česka a Slovenska.

Poděkování

Děkujeme našemu 5. kolu u vozu Tondovi Fikrlemu a 6. kolu u vozu Petrovi Pokornému za společnost na turnaji. Bez vás by to nebylo ono.

Děkujeme Mgr. Stanislavovi Hrnčířovi za veškeré organizační věci okolo turnajů.

Též děkujeme Ing. Lucii Strmiskové za publikaci článku.

P. S. Pan profesor Hrnčíř před turnajem řekl, že pokud by se konalo Brno, poslal by s námi někoho jako doprovod. Jsem upřímně zvědavý, kdo se obětuje (bude obětován), zda (kolik) za to dostane zaplaceno a zda s ním pojede jako druhý dospělý školní psycholog.

A.S., 5.B